Tarot světla a stínu: Císařovna/Viselec/Poustevník
Hluboký nádech, výdech. A znova. Ještě jednou a bude to dobré. Pes potřebuje ven. Popadnu kabát, šátek na krk, svoje oblíbené pohorky a vůbec mi nevadí, že mám na sobě leginy a šaty, volné pramínky rozcuchaných zrzavých vlasů mi trčí ze smotaného uzlu do všech stran a lehký make up z rána už snad ani není vidět. Klíče, mobil, brýle, samozřejmě sluneční, protože dnešní dubnové paprsky sluníčka ještě stále svítí a to je dobře, potřebuji se trochu nabít. Odcházím do nedalekého lesa a cestou zpátky se spontánně rozhodnu zaskočit si ještě pro něco do zdravé výživy. Na náměstí potkám Bořka. Smska mi od něj zatím vůbec nepřišla. Sedí na čerstvě jarně nainstalované lavičce a přes celou nohu má ortézu. Zdálky se usmívá jako pětiletý kluk, kterému rodiče koupili poprvé mobil, a líže nanuk. Vypadá jako naprostý blázen. Můj pes ho hned běží pozdravit, Bořek ho pohladí a nechá vyskočit na lavičku. Jáchym se sápe po zmrzlině, okřiknu ho, ale to už svým smrdutým dechem kterým by mohl naprosto sp...