Čarodějka, k službám

 Když Karel odešel, dlouho jsem seděla u kamen a hladila kočky. Říkala jsem si, že obvykle nemívám soucit s muži, kteří vztáhnout ruku na svou ženu, navíc takové typy často zůstávají přesně těmi hulváty a pozéry, kteří nikdy nepřiznají vlastní chybu a slabost a vidí problémy pouze u svého okolí. Jenomže Karlovi zřejmě samota prospěla. Takoví muži jako on většinou ani nikdy nevyhledávají kartářky, k nimž nezabloudí ani omylem. Kdopak je vlastně ten Karel? Odhadla jsem ho správně? A dokáže se vzdát své negativity a flašky? Teď bylo načase jeho příběh opustit, popadla jsem vodítko a vydali jsme se s Jáchymem do skal. A tam se mi stala další příhoda, která vlastně způsobila to, že mám zítra rande. Jestli se to tak dá říct. Teď tu večer sedím a opět přemýšlím. Popadnu ještě knihu, chci se začíst, brýle na nose, nedávno jsem si pro ně zašla k očnímu. No jo, nikdo nemládne. Budu se zítra líbit? Nejsem pro něho příliš stará? Rande bude odpoledne, dopoledne mám ještě jednu klientku. Její...

O nohu se mi otírá kočka. Je tma, takže nevidím, která z nich to je. Většinou to poznám podle jejich typického chování a energie, která z nich vyzařuje. Navíc Stínek někdy svítí i ve tmě. Říkám si, jak je důležité žít v sepjetí se zvířaty a jak moc je potřebujeme. Několikrát mě fascinovala inteligence a hravost mých koček, anebo nezkrotná vůle a důvtip mého psa. Když má někdo ke mně přijít, oni dobře vědí, s kým mají tu čest a mnohdy mě varují už předem. Nejen mě samotnou zmáhá únava a napětí před setkáním s komplikovaným klientem, také oni mi to dávají patřičně najevo. Každého čas od času přepadne splín a potřeba stěžovat si na všechno kolem, vlastně na celý svět, který je asi úplně nakřivo jako šikmá věž v Pise. Ale přesto se Země točí dál. Můžete se vztekat a stěžovat si, jak chcete, stejně tím nejvíce ubližujete jen sami sobě a otravujete okolí druhých, kteří chtějí dýchat čistý vzduch a radovat se z každého okamžiku. Jak vypadal můj dialog s takovým zádumčivým mrzoutem, egoistou, ...

 „…rytíř Pohárů, trojka Mečů, Věž? Cože?,” brblám si sama pro sebe polohlasně. Klientka odešla na záchod. Jela za mnou přes tři vesnice, časově nestíhala a když jsem ji uklidnila, že mám pro ni spoustu času a může si před začátkem výkladu bez problémů odskočit, tvrdila mi, že není potřeba. Byla nervózní. Lak na jejích nehtech už byl částečně sloupaný, jeden nehet měla dokonce okousaný, síla parfému přebíjela přirozený pach potu. Naštěstí ten parfém znám, není mi nepříjemný a paní to nepřehnala. To bych asi jinak se svou vysokou citlivostí nezvládla. Už se vrací, jemně cvaknou dveře, nohy v silonkách cupitají rovnou ke mně. Sedne si a znovu usrkává bylinkový čaj, který ještě zůstal horký. Šárka se rozvypráví o muži, kterého nedávno poznala. Rozprostře si na židli pokrčenou sukni a v očích má v tu chvíli něhu a skrytou vášeň. Zasní se a usmívá se. Člověk přece může snít, no ne? Vidím na ní, jak se bojí toho, aby se to nedozvěděl manžel. Sama mi řekla, že by přišla o všechno. Proč se ...