Čarodějka, k službám

 Když Karel odešel, dlouho jsem seděla u kamen a hladila kočky. Říkala jsem si, že obvykle nemívám soucit s muži, kteří vztáhnout ruku na svou ženu, navíc takové typy často zůstávají přesně těmi hulváty a pozéry, kteří nikdy nepřiznají vlastní chybu a slabost a vidí problémy pouze u svého okolí. Jenomže Karlovi zřejmě samota prospěla. Takoví muži jako on většinou ani nikdy nevyhledávají kartářky, k nimž nezabloudí ani omylem. Kdopak je vlastně ten Karel? Odhadla jsem ho správně? A dokáže se vzdát své negativity a flašky? Teď bylo načase jeho příběh opustit, popadla jsem vodítko a vydali jsme se s Jáchymem do skal. A tam se mi stala další příhoda, která vlastně způsobila to, že mám zítra rande. Jestli se to tak dá říct. Teď tu večer sedím a opět přemýšlím. Popadnu ještě knihu, chci se začíst, brýle na nose, nedávno jsem si pro ně zašla k očnímu. No jo, nikdo nemládne. Budu se zítra líbit? Nejsem pro něho příliš stará? Rande bude odpoledne, dopoledne mám ještě jednu klientku. Její...

O nohu se mi otírá kočka. Je tma, takže nevidím, která z nich to je. Většinou to poznám podle jejich typického chování a energie, která z nich vyzařuje. Navíc Stínek někdy svítí i ve tmě. Říkám si, jak je důležité žít v sepjetí se zvířaty a jak moc je potřebujeme. Několikrát mě fascinovala inteligence a hravost mých koček, anebo nezkrotná vůle a důvtip mého psa. Když má někdo ke mně přijít, oni dobře vědí, s kým mají tu čest a mnohdy mě varují už předem. Nejen mě samotnou zmáhá únava a napětí před setkáním s komplikovaným klientem, také oni mi to dávají patřičně najevo. Každého čas od času přepadne splín a potřeba stěžovat si na všechno kolem, vlastně na celý svět, který je asi úplně nakřivo jako šikmá věž v Pise. Ale přesto se Země točí dál. Můžete se vztekat a stěžovat si, jak chcete, stejně tím nejvíce ubližujete jen sami sobě a otravujete okolí druhých, kteří chtějí dýchat čistý vzduch a radovat se z každého okamžiku. Jak vypadal můj dialog s takovým zádumčivým mrzoutem, egoistou, ...

  Konečně utichl ten příšerný vítr. Polámal stromy v lese, převrátil několik popelnic, rozfoukal papíry v okolí kontejneru na tříděný odpad, rozevlál vlasy mnoha žen, odnesl klobouk pana starosty a já málem pouštěla svého psa na vodítku jako draka, přestože váží dobrých dvacet kilo. Spěchala jsem domů, abych stihla včas uvítat klientku. To bylo včera. Ještě dnes mi její příběh zní v hlavě a tak se o něj s vámi podělím. Na její utrápený obličej a vyhaslé oči nemůžu zapomenout.  Ta žena ze včerejška vážila o polovinu méně než já. Měla strhané rysy v obličeji a působila poněkud vyhasle. Už jsem zapomněla na to, jak ženu umí zničit láska. Ale byla to vlastně láska? K výkladu jsem použila Tarot světla a stínu , udělala jsem jí numerologický rozbor a prohlédla si její horoskop i s ohledem na současné tranzitní postavení planet. Její příběh však může být příběhem mnoha jiných žen, možná i příběhem vaším, milé čtenářky. A zatímco vám jej budu vyprávět, usadila jsem se do velkého zelen...