Tarot světla a stínu: Viselec/Věž/Síla
Konečně utichl ten příšerný vítr. Polámal stromy v lese, převrátil několik popelnic, rozfoukal papíry v okolí kontejneru na tříděný odpad, rozevlál vlasy mnoha žen, odnesl klobouk pana starosty a já málem pouštěla svého psa na vodítku jako draka, přestože váží dobrých dvacet kilo. Spěchala jsem domů, abych stihla včas uvítat klientku. To bylo včera. Ještě dnes mi její příběh zní v hlavě a tak se o něj s vámi podělím. Na její utrápený obličej a vyhaslé oči nemůžu zapomenout.
Ta žena ze včerejška vážila o polovinu méně než já. Měla strhané rysy v obličeji a působila poněkud vyhasle. Už jsem zapomněla na to, jak ženu umí zničit láska. Ale byla to vlastně láska? K výkladu jsem použila Tarot světla a stínu, udělala jsem jí numerologický rozbor a prohlédla si její horoskop i s ohledem na současné tranzitní postavení planet. Její příběh však může být příběhem mnoha jiných žen, možná i příběhem vaším, milé čtenářky. A zatímco vám jej budu vyprávět, usadila jsem se do velkého zeleného ušáku po dědovi, poslouchám Rachmaninova a popíjím svůj oblíbený darjeeling, k němu občas sáhnu po bezlepkových sezamových sušenkách do porcelánové misky po babičce. U nohou mi leží můj maniakální rezavý pes Jáchym, který vypadá jako liška, na kachláku se povalují dvě kočky, které jsem pojmenovala Světlana a Stínek. Zní to asi bláznivě, ale vždycky mě fascinovaly protiklady. Světlana je úplně černá, má jen bílou levou tlapku a špičku ocásku. Kocourek je smetanový se zrzavými odlesky, ten se jmenuje Stínek. Oba kočičí přátelé jsou již vykastrovaní, v tomto stavu jsem si je brala z útulku. I když kastrace bere kočkám jejich jedinečnou osobnost, v dnešní době je to zřejmě bohužel nutnost. Nejsou to jediná zvířata, která bydlí se mnou, ale k těm ostatním se dostanu až později. A není náhoda, že jsem si před časem pořídila jedinečný tarot nazvaný Tarot světla a stínu. Hned mi připomněl mé kočičky, nutno ale dodat, že i kočičí tarot Kočky vládnou světu má své místo na mém vykladačském stole a klientky po něm rády sahají. Teď vás však seznámím s příběhem té nešťastné ženy, říkejme jí třeba Nina.
Už když se po telefonu objednávala, plakala. Když vstoupila do dveří mé pracovny, rovněž plakala. Plakala i v průběhu celého sezení, plakala, když odcházela. Ale když málem zakopla o Světlanu a zjistila, že jí můj pes Jáchym odnesl botu, začala se smát na celé kolo. V tu chvíli jsem věděla, že o Ninu nemusím mít strach.
Nině bude pětačtyřicet let. Neví si se sebou rady. Chce změnit svůj život, ale má pocit, že to nedokáže. Co chcete v tomhle věku na svém životě měnit? Ještě ke všemu s životním číslem sedm a naprostou oddaností svému manželovi, který se před měsícem odstěhoval k o dvanáct let mladší milence, jíž poznal na firemním večírku z práce. To Ninu naprosto zdrtilo. I když si to ani jeden nepřejí, přesto se budou Nina s Petrem rozvádět. Jejich manželství má zřejmě už takové trhliny, které se nedají slepit. Svůj vztah považují za definitivně rozvrácený. Nina neví, jak dál žít, zhroutil se jí celý svět. Všechno to, čemu doposud věřila, se rozpadlo jako když nechtěně rozkousnete skleničku a zůstane vám plná pusa střepů.
Celý život zasvětila péčí o svou rodinu. Svého manžela Petra si brala hned pár let po škole. Byla to slušná, tichá dívka, modrooká plavovláska, měla plnou hlavu snů, vždy byla velmi vnímavá, oddaná a empatická. Občas i rošťák a smíšek. Ačkoli se narodila ve znamení Ryb, uměla si postavit hlavu. Bodejť by ne s Merkurem v Beranu a Venuší ve Vodnáři. Byla hezká, hrdá, někdy impulzivní i soutěživá, ale jinak hodně zodpovědná, opatrná, nejistá a melancholická. Vystudovala zdravotní školu a začala pracovat v nemocnici jako zdravotní sestra. Na vysokou se jí nechtělo a když ji Petr po dvou letech vztahu požádal o ruku, brala ho všemi deseti. Její manžel měl jako právník skvělou práci a hodně peněz, proslavil se i svými lektorskými kurzy a několika zajímavými publikacemi, v nichž se rozhodl popularizovat některá celospolečenská témata. Zatímco mu Nina doma prala a žehlila košile, jeho hvězdná kariéra strmě stoupala. Nina velmi rychle odešla z nemocnice, protože noční služby ji zmáhaly. Petr jí nabídl, že pracovat nemusí, protože on má peněz dost. A protože si přála velkou rodinu, brzy otěhotněla a narodila se jí napřed dcera, pak syn, a posléze ještě dvojčata.
Nina se ráda před kamarádkami ukazovala v hezkém oblečení, ale nikdy nebyla natolik marnivá, aby jen využívala peníze manžela ke svému účelu. Naopak, vždy myslela na druhé, věnovala se rodině, dětem, podporovala svého bratra, když stavěl dům nebo se mu finančně nedařilo, zajímala se o všechno možné a rozhodně se nenudila. Takový život jí v podstatě vyhovoval, i když si uvědomovala, že asi nevyužívá naplno svůj potenciál. Ve chvílích, kdy se s Petrem začali vzdalovat, což se stalo už před lety, upadala Nina do deprese, nechápala, co se s ní děje, šťastná nebyla a začalo se u ní objevovat nutkavé chování. Stále dokola uklízela, před odchodem z domu několikrát kontrolovala, zda nenechala zapnutou žehličku nebo některý z jiných elektrospotřebičů včetně moderní elektrické trouby, v níž pekla moučníky i chleba pro celou rodinu. Často se propadala do smutku a sebelítosti, její emoce byly vždy dramatické a manželovi to vadilo. Dával jí najevo, že se chová nevhodně, přehlížel ji a stále častěji nebyl doma. Čím více děti rostly a stávaly se samostatnějšími, tím více se Nina nudila, uvědomovala si, že stárne a že manžela, který byl stále pryč, ztrácí. Vrcholem všeho pak bylo, když Petrovi našla v mobilu jednoznačné zprávy, které si psal s jistou Nikolou. Nina vybuchla jako parní kotel a doma moc klidu nebylo. Když vše oznámila své nejlepší kamarádce, dozvěděla se od ní, že ona to dávno věděla. To Nině zasadilo další ránu. Očekávala upřímnost, ale kamarádka kryla jejího manžela a nechtěla svou upřímností Nině ublížit a ani se mezi ně vměšovat. Komunikace s Petrem byla bolestná a zraňující, protože se Nina dozvěděla, že jeho milenecký poměr s o dvanáct let mladší ženou trvá již delší dobu. Petr se zkrátka zamiloval a rozhodl se z vyhaslého manželství odejít. A vůbec to nejhorší pro Ninu bylo, když jí řekl, že chtěl odejít už dávno, asi před osmi lety, ale nakonec kvůli dětem zůstal. Tehdy si jedno z dvojčat vypíchlo oko a hrozilo, že oslepne. A rodina tátu v takové těžké chvíli potřebovala.
Zatímco poslední roky si Nina uvědomovala, že jejich manželství nestojí za nic a funguje jen navenek, před osmi lety ještě věřila tomu, že je všechno v pořádku. Proto pro ni takové doznání bylo šokem. Uvědomila si, že celou dobu žila ve lži a nějakých iluzích. A tak se propadla do ještě větší deprese. V té době chodila na terapie, Petr se postupně odstěhoval, vše vysvětlili dětem, z nichž dvě nejstarší jsou už dospělé a všechno velice rychle pochopily a respektovaly. V zásadě to ale pro nikoho nebylo jednoduché.
Nina se chtěla příliš rychle postavit na vlastní nohy, ale zjistila, že vůbec neví, jak na to. Petr jí našel byt, do něhož se měla teprve stěhovat. Došlo jí, že si po tolika letech bude muset najít práci, protože Petr nebude zase až tak štědrý. Patnáctiletá dvojčata měla zůstat ve svém rodném domě, kde se Nina s Petrem chtěli po týdnu střídat. Brzy se ale ukázalo, že Petrova nová partnerka nesouhlasí s tím, že by Petra celý týden neviděla a do jejich domu k dvojčatům se jí jednak nechtělo, a jednak jí dvojčata, která rozchod rodičů vzala nejhůř, nemohla přijít na jméno. Nina se zase obávala toho, že pokud zůstane s dětmi sama v domě, nebude stačit na všechnu práci a povinnosti, které zastával Petr, i když býval často pryč. Nejstarší dcera se odstěhovala k příteli, prostřední syn studoval vysokou školu a bydlel ve studentském bytě, ale pořád ještě jezdil domů. Představa, že Nina zůstane úplně sama s dětmi a všemi povinnostmi, a do toho ještě bude muset pracovat, ji neskutečně ruinovala. Navíc ani neměla představu, co by měla dělat. K práci ve zdravotnictví se vrátit nechtěla a nic jiného neuměla a nikdy nedělala. Vždy žila ve stínu svého úspěšného muže ve své roli matky a manželky, neměla sebevědomí a vůli k sebeprosazení, nevěřila si a měla pocit, že je opravdu k ničemu. Prosadit si dokázala jen všechno to, co chtěla v rámci své role matky a manželky. Jiná role pro ni neexistovala.
Teď přede mnou stála plačící zhrzená žena, kterou opustil manžel. Zhroutil se jí celý její život. A já takových žen viděla už hodně. To mě neustále nutí k přemýšlení o tom, zda jsme my ženy, ještě stále, jen batůžkem či pořádným batohem na zádech muže kráčejícího životem, v němž má pro sebe všechno potřebné. Ve chvíli, kdy ten batoh odloží a zapomene na nějaké prosluněné mezi, stává se náhle zcela nepotřebným a jen čeká na to, až ho najde tulák, bezdomovec, turista či hladový medvěd lačnící po sušenkách.
Ve své pracovně se stěnami vymalovanými v barvách šeříku, kterou jsem si zařídila pro návštěvy klientek dychtících po konzultaci, jsem Ninu usadila ke kulatému stolku a dala jí do ruky karty. Svou přijímací místnost jsem si ještě vybavila fialovými závěsy na oknech stínícími před slunečním světlem i zvědavými čumily ze sousedství, křišťálovou koulí ve stojanu s draky stojící na kulatém stolku, kterou mám spíše na efekt, protože při zírání do ní pravidelně usínám a úžasnou plentou s astrologickými motivy zakoupenou v etnoshopu, která mi slouží místo ubrusu. Právě na ni si Nina rozložila karty a se zcela nepřítomným výrazem se v nich hrabala jako v talíři plném zeleniny, na kterou nemá chuť. Nechala jsem ji celou dobu mluvit, ani jednou jsem jí do monologu nevstoupila. Za tu dobu uplynula asi půlhodina. Když promíchala karty, udělala jsem z nich řadu a vyzvala ji, aby vytáhla tři karty. Ty měly ukazovat její momentální rozpoložení a to, co vlastně nejvíce aktuálně řeší. Pokud se zajímáte o výklad karet a tarot, prozradím vám, co si Nina vytáhla. Jestli si dobře vzpomínám, při prvním výkladu si vytáhla Viselce, Věž a Sílu. Trochu jsem pozvedla obočí, protože mi bylo jasné, že Nina prochází náročnou a velice důležitou životní etapou, protože vytáhnout si tři karty Velké arkány za sebou, se jen tak někomu nepodaří. Dlouhou dobu setrvávala ve stavu pasivity a přijímání toho, co bylo, až na hranici sebeobětování, ale když se jí zhroutilo všechno to, čím žila a v co věřila, teprve teď získává svou sílu a otevírají se jí nové možnosti. Jen ona o tom ještě neví. Z numerologického a astrologického hlediska vše krásně zapadalo a bylo mi jasné, že tato žena především potřebuje povzbudit a dodat sebevědomí. Zkuste si představit, že by vás někdo zavřel do krásného domečku s růžovými záclonkami jako panenku, která má vlastně všechno, na co si vzpomene a věří, že tohle je skutečný život. Její jediný život. A pak jí ten domeček vemte, rozšlapejte ho a nechte ji jen tak koukat, co se to vlastně stalo a proč. V tu chvíli bude zaručeně nějakou dobu trvat, než se panenka zvedne a přizpůsobí se novým životním podmínkám. Kdy si uvědomí, že může žít jinak a dokonce může být i spokojená, až zrada přebolí.
Nina kupodivu neměla potřebu nasypat manželovi do kávy jed ani si počíhat na jeho novou lásku a mučivým způsobem ji sprovodit ze světa. Vypadala velmi rezignovaně až apaticky, stále na ni doléhala manželova zrada, ale mnohem více začínala obracet svůj hněv dovnitř sebe samé. Vinila se z toho, že tohle všechno dopustila a v podstatě v tomto vztahu ztratila nejen své hranice, životní sny a cíle, ale hlavně sebe samu. Další výklady slibovaly lepší budoucnost, ale karta, která se nejčastěji objevovala, byla Síla. Na této tarotové kartě bývá vyobrazena žena, u jejíž nohou leží zcela krotký lev. Vyjadřuje nejen osobní sílu, ale i vášeň, sexualitu a vůli ke zdolávání překážek. Nina se v této kartě našla a velmi ji pomohlo uvědomit si, že to, co potřebuje, skutečně může najít v sobě samé. A nepotřebuje se přitom opírat o žádného muže. Domluvily jsme se spolu na dalším setkání za tři měsíce a byla jsem sama zvědavá, co se u Niny změní. Doporučila jsem jí také najít si osobní talisman a začít chodit na spontánní tanec, kde může uvolnit své emoce. I když si během celé konzultace poplakala a plakala i při odchodu, vnímala jsem ke konci spíše slzy úlevy a dojetí, než křivdy a bolesti, s nimiž přišla. Nakonec se rozesmála a já věděla, že bude dobře. Karty naznačovaly, že to Nina zvládne. Bylo důležité hlavně to, aby se postarala o svou práci, seberealizaci a sebeprosazení. Z astrologického hlediska jsem věděla, že na to má a čeká ji něco nového. Nejvíce mě však sebralo to, že takových žen je spousta a jediný okamžik (a jediný muž) umí změnit celý život a poslat ženu zcela ke dnu. Naskakovalo mi tam slovo závislost. Jsou pro nás muži opravdu takovými drogami, že kvůli nim zapomínáme samy na sebe a obětujeme jim celý svůj život? Že děláme jen všechno pro rodinu a bez muže nedokážeme pomalu ani dýchat?
To bylo včera. Děsivé. Neviděla jsem to poprvé. A když se tak zamyslím, vlastně jsem to nikdy ani nechtěla zažít. Odcházet od rodiny a závazků je hodně těžké. Svým způsobem se zodpovědně zavazujeme všichni. Chceme. Věříme tomu, že to bude navždy. Ale ono není. Proč? Tak to už je další příběh.
Pojďme si ještě společně připomenout významy tarotových karet Velké arkány, které se objevovaly v tomto výkladu Niny:
Viselec XII.
Na této kartě bývá často znázorňována postava visící bezmocně za nohu hlavou dolů na nějakém stromě či ve skalní průrvě. Pasivní pozice poukazuje na bezmocnost vymanit se z konkrétní životní situace či momentálního nebo trvalejšího postoje. Karta se pojí se znamením Ryb a planetou Neptun, může také souviset s nějakým sebeobětováním a závislostmi všeho druhu. Někdy vyzývá k období klidu a pasivity, většinou ale mívá spíše negativní význam. Člověk v této sebeobětující strnulé pozici může dojít k nějakému hlubšímu poznání, uvědomění a nabytí moudrosti, většinou ale v pozici hlavou dolů tu hlavu ztrácí a nepoužívá, vypíná mozek a nechává se vést životem a situacemi, nechává se také příliš ovlivňovat druhými.
Věž XVI.
Tato karta je považována za jedny z nejvíce negativních, které si lidé obvykle vytáhnout nechtějí. Ale rozhodně je i výzvou, od každého dna se lze odrazit, nebo snad ne? Věž bývá zobrazována jako hořící či padající věž, která varuje před náhlými a nečekanými situacemi, které nám pořádně rozhodí sandál, jak se říká. Všechno, co jsme si vybudovali a v co jsme věřili, náhled padne jako domeček z karet. Někdy zůstanou základy, jindy ne. Každopádně musíme vše časem přijmout, zocelit se a začít stavět znovu, třeba tentokrát už moudřejší, v mnohém jistější a na pevnějších základech.
Síla VIII.
Po rozhovoru s mnoha ženami jsem se dozvěděla, že tato karta je jejich úplně nejoblíbenější a každá by si ji chtěla vytáhnout. Někdy bývá pod číslem XI. zaměněná s kartou Spravedlnost. Síla symbolizuje vnitřní sílu, odvahu, vůli, dobré instinkty, vášeň a odhodlání, týká se i otevřené a naplněné sexuality a umění využít svůj potenciál, umění radovat se ze života a dojít naplnění a dosažení úspěchu. Na kartě bývá často vyobrazena žena, u jejíž nohou leží krotký lev. Žena sama přebírá sílu i dravost lvice a umí si přirozeně sjednat respekt, může být též uctívána jako bohyně.
Komentáře
Okomentovat